Okupace Československa v roce 1968.
Okupace Československa 1968.
Dnes je výročí sovětské okupace Československa 20.srpna 1968 . Ve druhé válce jsme skončili na straně vítězů. Stálo nás to kolem 400 000 životů, tedy řádově stejně, jako Američany nebo Angličany. Rusů padlo 22 milionů. Němců 7 milionů. Mírové uspořádání nás zařadilo do východního bloku kde dominoval SSSR. Dobrovolně jsme si zvolili kamunisty. Ti u nás skončili demokracii a nastolili diktaturu. Žili jsme pod kontrolou a diktátem SSSR.Tato diktatura se k nám chovala stejně jako ke svým občanům.Stejně jako oni jsme měli šibenice a kriminály .Při tom nás považovali za přátele, kterým pomohli zbavit se diktatury Německé. Tato diktatura nás stála 248 popravených mezi kterými bylo vysoké procento komunistů, nejen těch ve skupině Slánský Klementis.
Cesta zpět k demokracii mohla vést jedině přes reformu našeho komunismu. O tu se snažili disidenti a mnoho dalších statečných občanů. Můžeme k nim zařadit i všechny uvedené popravené a stovky ba tisíce politických vězňů. Rusové nám v tom pomoct nemohli, porotože nikdy v demokracii nežili , neměli ji,neznali a když něco nemám, nemohu to darovat.
My jsme na tom byli opačně. I když jsme již žili ve stejné diktatuře jako Rusové , věděli jsme co je to demokracie. Komunistické vedení SSSR dobře vědělo, že můžeme být zdrojem nákazy jejich diktatury demokracií.
Společným úsilím demokratů ze vnějšku i uvnitř strany, tedy komunistů ve vedení, začala reforma směrem k socialismu s lidskou tváří , tedy k demokracii, vedená Dubčekem. Stalin řekl Dubčekovi. Sašo, Československa, kde padlo tolik Rusů, se nikdy nevzdám. Následoval srpen 1968 a okupace. Po dobu okupace a za 20 let jejího trvání padlo 180 podle jiných pramenů jen 108 Čechoslováků, většinou při dopravních nehodách – srážkami aut s ruskou vojenskou technikou. Těch kteří padli válečnými zbraněmi bylo minimum, Jako obvodní lékař se ženou dětskou lékařkou jsem musil svým červeným Warburgem kličkovat mezi tanky od 22 srpna 1968 ještě nějaký měsíc. Dojížděl jsem do své ordinace vzdálené 11km, navštěvoval pacienty, ženu dovážel do služeb v nemocnici, protože veřejná doprava byla v počátku okupace ochromena. Nenapadlo mne, že by Rusové na mne zahájili palbu a také to neudělali. V okrese Břeclav zahynula jedna z mých pacientech, když se její auto střetlo s ruským tankem jinak v důsledku okupace nikdo.
Nad těmi 180 mrtvými v průběhu okupace jsem se pozastavil z následujícího důvodu: 20.lisopadu 1944 v poledne západní spojenci bombardovali letecky Hodoním. Přežl jsem v krytu , který dostal zásah dvěma bombami . Za sedum minut náletu padlo v Hodoníně rovněž 180 lidí a to téhož dne bylo bombardováno i Brno a Břelav. Spojencům jsme nespílali, naopak jsme jim jejich úspěchy přáli. Již měli takové postavení, že jejich mnohdy až tisícové svazy mohly létat nad Německem i v poledne.
Rusové se snažili izolovat svá okupační vojska od českého obyvatelstva, aby nepoznala život v demokracii. Našim se podařilo vysvětlit ruským mladým vojákům, že Československo které jejich otcové v roce 1945 osvobodili od Hitlera není jejich nepřítelem a také pražské jaro nelze nazvat kontrarevolucí.I přes to, že okupační vojska obývala většinou jen určené vojenské prostory, neuchránila se před infekcí demokracií, která za Jelcina pomalu pronikla do Ruska a Gorbačovem způsobila pád SSSR . Dosud je v Rusku demokracie, i když její kvalitu mnozí na západě spochybňují. Evropskou unii jsem považoval za záruku demokracie v Německu.Bohužel i zde nacismus se opět dere k moci. Světový mír a demokracie jsou opět ohroženy, nejen v Evropě ale i v USA.
B