Nepomáhat diktatuře.
Nepomáhat diktatuře.
Byly dva důvody, proč lidé po válce vstupovali do diktátorské, zločinecké komunistické strany. Jednak její výzva „všichni s čistým štítem do našich řad. „ .Aby získaly čistý štít, hlásili se tam v prvé řadě ti, kteří si nějak zadali s Hitlerovou mocí. Strana byla ostražitá. Bránila se proti nim důkladnými prověrkami a nejméně dvouletou kandidátskou lhůtou. Druhý důvod byl nějaký prospěch.Abych dostal děti na střední či vysokou školu, abych získal lukrativní pracovní místo o nějakou stovku více placené než průměr.
Bylo však mnoho odborníků a čestných lidí, které se strana snažila získat do svých řad, protože je potřebovala k chodu státu. Těm nabízela lukrativní posty .I když již z toho, že jen málo z nich vstoupilo do strany po krátkém váhání ,věděli, že nejsou nadšenými stoupenci komunistické ideologie. Konečně i Lenin musil v NEPU ( nová ekonomická politika) povolat zpět aspoň na čas carské státní úředníky. Bez odborníků by stát neběžel.
Strana ve své kádrové politice se obávala jevu, který byl později nazván ředěním strany. Bylo nebezpečí, že nově přijatí členové se budou snažit zavést do strany zvyklosti ze svých bývalých stran, nestraníci pak své mnohdy demokratické myšlenky. Přes to se strana snažila získat do svých řad tisíce odborníků, které sama oslovovala.
Názor většiny z nich byl .Nemohl bych se ráno podívat na svůj obličej do zrcadla, kdybych vstoupil do zločinecké diktátorské strany. Tím nechávala osud státu v rukou nevzdělaných zločinců.
Čemu dát přednost ? Neposkvrněné cti, či osudu národa ? Nebo snad té stokoruně navíc na výplatní pásce? K té se mohl dostat každý kdo sám podal přihlášku do strany.
Většina čestných dala přednost cti a své pověsti. Proto tak dlouho trvalo, než přišla snaha o socialismus s lidskou tváří a o demokratizaci strany a státu.
Když řeknu, že komunisté naši i ruští věnovali velké úsilí, aby dostali elitu národa do své strany, známí mi odpoví. Proč tedy tolik inteligentů skončilo v kriminálech? Mají pravdu, ovšem z vězení lze těžko bojovat za demokracii. Uznávali to i disidenti včetně Havla. Ten vícekrát řekl. Nedoufal jsem, že se naše generace dožije demokracie. Dožila se u nás i v Rusku., protože jí pomohli „zrádci“ uvnitř strany. Ti se ovšem ráno nemohou podívat do zrcadla.