Nepřiměřená obrana.
Jistě byl bych proto bránit se lupiči i střelnou zbraní hlavně z toho důvodu, že jako stařec nemám šanci se bránit silou a dnešní zloděj, který není omezován žádnou vírou v Boha a peklo, klidně zabije pro 50 Kč.Nehrozí sebemenší nebezpečí, že by mu svědomí nedalo spát. Jako obvodní lékař, jsem musil navštěvovat nemocné, kteří zavolali pohotovostní službu kdykoliv i v noci. Tak se mi stalo, že jsem dostal adresu s návštěvou do starého činžáku.Dům i poschodí jsem našel, a vešel do nezamčených dveří. Nebyly to však správné dvéře.Tam jsem zastihl asi ve 2 v noci v neosvětlené místnosti v posteli spící manžele. Vzbudili se, nic se nestalo. Co kdyby spanikařili a začali střílet ? Noční návštěvy hlavně v romských rodinách byly na každé službě běžné. Ve vybydlených domech nebyly na chodbách ani pokojích světla.Že jsem vnikl do nesprávných dveří bylo časté. Byla diktatura a policejní stát.Střelnou zbraň ilegálně držet se nikdo neodvážil a krást také většinou nebylo co.
V dobách studené války se celý svět připravoval na atomový úder.Tehdy běžel po celém světě americký film „Den poté „ rozuměj po atomovém bombardování velkoměsta.Nevěřícně jsem kroutil hlavou, když majitel zničeného domu hnal namířenou puškou spoluobčana, který přežil a odpočíval na jeho pozemku. Soukromé vlastnictví je svaté. Přes to jsem se ocitl byť nechtěně mnohokrát v roli nočního zloděje.
Karel